Zimní období nám přináší mnoho věcí. Zdaleka nejvíce se v něm však bezesporu těšíme na Vánoce. To platí samozřejmě především pro děti, avšak jejich kouzlo připoutá i mnohé dospělé. Stojí za to se tedy podívat, proč je vlastně slavíme. Koneckonců lidé nic nedělají jen tak, a tradice tak dlouho dodržovaná musí mít rozhodně nějaký dobrý důvod. A skutečně zde nějaký je.
Tím však, navzdory všeobecnému přesvědčení, není narození Ježíše. Ve skutečnosti Bible datum, kdy se narodil, nijak nespecifikuje. Podle popisů astronomických jevů, které se v onu dobu odehrávaly, se však s největší pravděpodobností narodil na jaře, nejspíše ke konci dubna či začátkem května. Proč jej tedy slavíme uprostřed zimy?
Důvodem je christianizace jiných náboženství. Ukazuje se totiž, že lidé oslavovali tuto dobu již tisíciletí před tím, než bylo křesťanství vůbec vymyšleno. To si pak stávající oslavy pouze přisvojilo a přidalo jim svůj nádech v podobě narození Ježíše. Prapůvodní důvod těchto oslav je však jiný.
Tím je především zimní slunovrat, a ten měl pro naše předky velký význam. Byl to den, kdy se sluneční světlo zase začalo vracet, den, od kterého bylo stále déle vidět. A je jasné, že pro denní tvory, jakými lidé jsou, to mělo velký význam. Znamenalo to delší dobu, kdy bylo možno lovit či sbírat, delší čas na různé další aktivity. Není tedy divu, že tento ten oslavovali.
Ve skutečnosti byl tak důležitý, že jej slavíme dodnes, byť v úplně jiné podobě. Samozřejmě, tyto oslavy vypadaly v různých kulturách jinak, cíl však měly jeden: oslavu toho, že se Slunce zase vrací a začíná nám ukazovat svou příznivou tvář.
To samozřejmě platí především v severnějších končinách, kde je rozdíl mezi slunečním světlem v zimě a v létě propastný. Proto tento den například v Africe do příchodu kolonistů příliš neslavili (ačkoliv zase měli jiné svátky, které byly důležité zase pro jejich předky). A tak tomu je dodnes.